Na lov okounů se vždy těším z prostého důvodu. Jednoduše mi to připomíná začátky rybaření, kdy jsme po různých říčkách a řekách chodili s pytlačkou a taky protože se těším až budu moci tuhle rybu opět spatřit. Na rousnici to byla nepochybnost, tam nebylo o čem mluvit. Ale nemívali jsme z toho takový pocit vzrušení, jako když nám bojovný okoun zabral na vláčku.
Dříve se to v řekách hemžilo pěknými kusy. Kusy okolo 10-15 cm byly výjimkou a nebylo nic zvláštního, když jste z vody na břeh dostali okouna o rozměru 30-40 cm. Dnes je tomu spíše naopak. V řekách nevelkých rozměrů dnes na okouna málokdy narazíme. V nádržích a přehradách musíme být velice trpělivý, abychom se dočkali ryby zmíněného rozměru. Starší generace mi dají jistě za pravdu. Samozřejmě máme dnes vody, kde máme stále šanci zažít souboj s půlmetrovým okounem, ale je těžší a těžší tato místa nacházet. Lidé jsou schopni s rybami velmi špatně manipulovat a především brát z vody i nevyhovující úlovek.
Pokud máte raději aktivní rybolov, určitě nepoužívejte splávek, či položenou a zaručenou rousnici. Můžete si vzít lehký prut, batůžek na záda a z ničeho nic máte hezký trampovský den okolo vody. Na malé nástrahy může zabrat několik druhů včetně pstruha, tlouště a dalších. Takže si na vytoužený úlovek nejspíš nějakou chvíli počkáte, nicméně na stojatých vodách by vláčení na okouny mělo stoprocentně zabírat.
I když vhodnou dobou na vláčení a dravce obecně je přece jen konec léta a podzimní období, i uprostřed létě se nám naskytnou pohledné úlovky zasluhující zvěčnění na fotografii.
Ryba jako okoun mě nikdy nepřestane bavit. Pruhované vyšší tělo. Vysoké hřbetní ploutve, pichlavé šupiny po celém těle a celkový vzhled tak trochu připomínající candáta dělá z okouna malebnou a velmi zajímavou rybu. Její maso jí povznáší ještě o něco více k nebesům a nejlépe uděláte, když rybu úplně jednoduše uděláte na ohni.
Autor: MU